nVidia GeForce2 MX PCI

GeForce2 MX byla postavena na NV11, což byla osekaná verze NV15. Hlavním kompromisem bylo použití pouze dvou renderovacích pipeline namísto čtyř, které měly modely GTS a Ultra. Přesto si karta ponechala dvě texturovací jednotky na pipeline, což znamenalo, že v situacích, kdy bylo potřeba multitexturing, nebyla ztráta výkonu tak dramatická. Takt jádra byl 175 MHz a paměti SDR na 166 MHz a zde mají třeba frekvenci 183 MHz. Díky nižším nárokům na chlazení a spotřebu byla pasivně chlazená a energeticky úsporná.

Ve hrách jako Quake III Arena, Unreal Tournament nebo Need for Speed: Porsche Unleashed podávala dostatečný výkon pro nižší a střední rozlišení, ale ve vyšších nastaveních už byl znát propad oproti GTS. Jejím jediným konkurentem od ATI byl Radeon 7200 SDR – obě karty měly podporu hardwarového T&L, což bylo u některých novějších her významné. Radeon SDR nabízel lepší obrazovou kvalitu a efektivnější práci s pamětí díky technologii HyperZ, a díky tomu byl rychlejší než GeForce2 MX. 3dfx Voodoo3 ze stejné cenové skupiny už v té době začínalo zastarávat a v novějších titulech zaostávalo, zejména kvůli chybějící podpoře 32bitových textur.